Vyslechla jsem rozhovor o kauze drezurní jezdkyně Charlotte Dujardin. Trenér, který má celoživotní zkušenosti s výcvikem koní a jezdců poznamenal, že zatímco drezura jako taková je umění, to co vidíme v těch nejvyšších soutěžích, je jiná disciplína – sportovní drezura. A její cíle mohou být bohužel odlišné. Nechci komentovat onu kauzu, i když se mi záběry nelíbily, protože k tomu nejsem kompetentní a ani to není cílem tohoto blogu.
Přemýšlela jsem především nad tím, jak je možné, že se někdo, kdo je považován za top sportovce, ocitne v této pozici.
V současném světě, kde převládá potřeba výkonu, se zdá, že jemnost a citlivost jsou vlastnosti, které spíš chceme skrývat, protože je ostatní mohou považovat za naši slabost. Chceme být úspěšní, mít peníze, moc, obdiv. Čím více se blížíme vrcholu, tím spíše můžeme opomenout, že i v nás je jemnost, citlivost. Třeba zvolíme nefér techniku, třeba jdeme až za naše vlastní hranice. Většinou to odneseme my sami. Přestože třeba vytyčeného cíle dosáhneme, ztratíme kousek sebe, což se jistě v dlouhodobé perspektivě projeví na naši životní spokojenosti.
Skutečná a trvalá síla spočívá ve spojení těchto zdánlivě protichůdných vlastností – výkonnosti a jemnosti, odolnosti a citlivosti.
A.